Koloděje - DP "C" 1:1 (0:0)

více se o utkání dozvíte v celém článku

Šlágr kola, kdy první hostil doma druhého, nakonec neměl vítěze. Před začátkem utkání jsem pozměnil běžné rozestavení z 4-4-2 na 4-5-1, abych zahustil střed hřiště a získali jsme tak klid v rozehrávce. Rozestavení slavilo úspěch tím, že soupeř v první půli ani nevystřelil na branku a Šimi tak neměl moc práce.

Naopak my jsme soupeře obstřelovali jak na Matějské na střelnici. Branková konstrukce domácího brankáře se ještě chvěje. Nejdříve rozezvučel břevno Maxík a pak i Pravítko. Mrzeli nás hlavně šance Šilhavky, který se objevil ve dvou obrovských šancích. Nejprve se k němu odrazil balon, ale ze značky pokutového kopu trefil pouze obránce na malém vápně a později se řítil sám na brankáře, kterého obstřeloval pouze do tyče.

I přes takové šance a územní převahu jsme nedokázali rozvlnit síť za soupeřovým brankářem a do šaten se šlo za stavu 0:0.

Druhá půle se nesla ve znamení dvou změn. První byla odchod Šilhavky a druhá střídání kvůli pošetření sil dorostence Lakyho. Na hřiště se tak dostal Mářa a Moja. Bohužel nevím, jestli to bylo tím, že už nám docházel dech a nebo tím, že soupeř přestal naivně napadat naší obranu a začal nás napadat až od záložné řady, ale úplně jsme odpadli. Soupeř nás začal přehrávat na všech frontách a my se nezmohli na nic jiného než nakopávané balony na Mářu, který se tak ani do hry moc nedostal.

Postupem času se začala stupňovat v soupeřově hlavě nevyrovnanost, která začala už v prvním poločase, kdy díky skvělé souhře mezi naším středovým trojúhelníkem (Frufru, Laky a David Verner) vůbec neměli míč a běhali jen naprázdno. Sporné momenty, které rozhodčí pouštěl a nepřerušoval hru, totiž odstartovaly jen sprosté nadávky na jeho adresu, nejen od diváků a celé lavičky, ale i od hráčů na hřišti. Jenže rozhodčí dělal dál mrtvého brouka a utkání vůbec nezvládl. Už během první půle by musel dát červené karty minimálně třem soupeřovým hráčům. Slova jako například „ty čů—ku“ nebo „kam čumíš ty zm-de“ jen svištěla vzduchem.

Soupeř utkání nezvládal hlavně psychicky. Například po důrazném vypíchnutí míče Davidem Vernerem, se po něm protihráč nesmyslně ohnal a viděl za to jen žlutou kartu. Za zachování chladné hlavy a neoplácení bych Davida rád pochválil.

To samé se opakovalo i ve druhé půli, tentokrát na Moju, a rozhodčí nesmyslně nevytáhl žádnou kartu. Když jsem po zápase mluvil s rozhodčím, tak říkal, že se bál dát druhou žlutou proto, že by se to utkání vůbec nedohrálo. Na to jsem mu odvětil, že si za to může sám, že si nechá s--t na hlavu už tím, že sprosté nadávky ignoruje a pak si k němu hráči dovolí ještě víc.

Ale teď zpátky k zápasu. Diváci uviděli v Běchovicích asi to, co už dlouho neuvidí. A to když Frufru napřáhl z pětadvaceti metrů a vyčistil pavučinku v domácí bráně střelou do šibenice. Vedeme 1:0!

Když se kolem Kubi Gembiho prohnal útočník a mířil si to do našeho vápna, tak za ruční brzdu zatáhl Vocásek a soupeř kopal přímý kop hned za naším vápnem.

Střela měla úžasné parametry a mířila za vyrovnáním do šibenice naší branky. Když už všichni domácí zvedali ruce nad hlavu, tak vytasil Šimi zákrok, kterému snad ani nikdo nevěřil a vyrazil střelu mezi tyče!! Poté se na něj řítil vápnem nikým nehlídán hráč domácího celku, ale jeho střelu k tyči Šimi opět vyrazil a domácí střelci jen žasli údivem, co vše pochytá.

Bohužel mu jeho čisté konto nevydrželo až do konce utkáníL. A když nemohl dát soupeř gól, tak jsme si ho dali vlastně sami. Dlouhý nákop obrany soupeře Síňa jen pouštěl na Šimiho, ač měl čas a mohl míč sám hrát. Ten místo chycení míče do ruky ve vápně zazmatkoval a po nedorozumění se Síňou, tak soupeř zadarmo vyrovnal…

Nakonec jsme mohli za remízu vděčit Šimimu, který sice nese velký podíl stejně jako Síňa na jediné brance soupeře, ale další tři jasné branky chytil.

Když se neprosadil ani stoper soupeře, který hlavičkoval v našem vápně nikým nehlídán nad branku, tak utkání skončilo nerozhodným výsledkem 1:1.

Na závěr bych chtěl „pogratulovat“ kapitánu domácích, který ukázal že kapitán má jít příkladem a krom sprostých nadávek na rozhodčího předvedl i skvěle zahraný rohový kop, kdy míč po dvou metrech zamířil po zemi do autu za brankovou čáru. Za to si nemohl vyslechnout nic jiného než smích z řad fanoušků, které také „slušně“ pozdravil. Když se Kolodějský kapitán chová k tak krásně hře takhle, tak co můžete očekávat od zbytku týmu?? Až budu chtít někoho příště urazit, tak mu budu moci slušně říci „ty jsi ale KolodějJ“

Šimi: Škoda toho gólu, kde zbytečně zazmatkoval. Jinak si vezeme bod hlavně jeho zásluhou. Jsem rád, že se vrátil a je pro tým zase oporou.

Šilhavka: Odehrál velmi dobrý poločas, ve kterém skvěle podporoval útok. Jen škoda těch jeho šancí, které nedokázal proměnit. Hlavně ta, jak šel sám na brankáře a mířil pouze do tyče.

Vocásek: S přehledem rozehrával naše akce a rozdával míče do krajů hřiště. Opět zafungovalo naše štístko, že když přijde tak se prostě neprohrává. Dobré přerušení v tu pravou chvíli i za cenu žluté karty.

TTčko: V klidu sbíral nakopávané míče soupeřem a čistil tak hru před naším vápnem.

Síňa: Nese podíl na inkasované brance, která vedla k vyrovnání, kdy Šimiho asi znervóznil.

Kuba Gembi: Nepředvedl tak dobrý výkon jako v utkání s Hrdlořezama, ale přesto se snažil bojovat.

Pravítko: První půli se Šilhavkou v zádech odehrál dobře, ale v té druhé se úplně vytratil.

Laky: Skvělá pomoc ve středu, kde se nabízel a podržel si v klidu míč. Velký potenciál a příslib pro Počernický fotbal.

Frufru: Úžasný bojovník, co bojoval za celý tým. Dřel a podstupoval vzdušné souboje a výstavní trefou otevřel skóre utkání. Ukázkové návraty na pomoc obraně.

David Verner: Svým důrazem vybojoval spoustu míčů. Někdy až příliš držel balon a kličkoval, než to soupeř nevydržel a zfauloval ho. Udržel nervy na uzdě, když ho nesmyslně soupeř nakopl bez možnosti hrát míč.

Maxík: Skvěle se rval a druhý poločas i vypomáhal obraně po nastoupení Máři na hrot. Škoda, že žádný z náznaků jeho šancí, neskončil v síti.

Moja: Stejně jak u Davida Vernera ho chci pochválit za udržení chladné hlavy po nesmyslném dojetí od soupeře. Hrát na někoho, kdo nemá v hlavě vůbec nic, je někdy horší než bránit skvělého fotbalistu.

Mářa: Těžce nesl, že zůstal jen na lavičce pro náhradníky. Bohužel se ve druhé půli dostával k míči jen okrajově a nebyl tak na hřišti vůbec vidět. Musíme příště útok dostávat více do hry.